Přesný rok bych asi úplně nedefinoval, ale jednoznačně by to byla dvacátá léta minulého století, New York. A důvodem je bezstarostný a uvolněný životní styl plný hudby a zábavy, nezaměnitelná móda a prosperita doby.

Zřejmě bych nebyl nikterak konkrétní, neboť k osobnímu vývoji a růstu patří neodmyslitelně pády, krizové situace nás formují. Ale pokud bych přeci jen měl něco vzkázat svému mladšímu já, tak by to bylo něco ve smyslu: “Vždycky dělej to čeho se nejvíc bojíš, protože jen tak se naučíš růst.”

Rozhodně cizím jazykům, chtěl bych pokračovat v učení ruštiny a rád bych začal s italštinou.