Vzdělávací akce – stanovení místa plnění a režim DPH

Správné stanovení místa plnění u vzdělávacích služeb je klíčové pro správné uplatnění daně z přidané hodnoty. Místo plnění totiž určuje zemi, kde bude docházet k odvodu DPH. Pravidla se přitom liší v závislosti na formě poskytované služby (prezenční či online) a na tom, zda je příjemcem osoba povinná k dani (B2B) nebo nepovinná k dani (B2C). Dále je nutné rozlišovat situace, kdy jde v případě online vzdělávací akce o elektronicky poskytovanou službu či nikoliv.

Elektronicky poskytovaná vzdělávací služba

V prvé řadě je nutné identifikovat situace, kdy jde o elektronicky poskytovanou službu. Pro stanovení toho, kdy jde u vzdělávacích akcí o službu poskytovanou elektronicky či nikoliv poslouží prováděcí nařízení EU č. 282/2011. Z tohoto nařízení plyne, že o vzdělávací akci spadající pod režim elektronicky poskytovaných služeb půjde v případech automatizované výuky na dálku, která je pro svůj provoz závislá na internetu a jejíž poskytování vyžaduje omezený (nebo žádný) lidský zásah ze strany poskytovatele. Řadí se sem i virtuální třídy. Naopak o elektronicky poskytovanou vzdělávací službu nepůjde v těch případech, kdy internet slouží pouze jako nástroj pro komunikaci mezi učitelem a studentem. 

• V případech automatizované výuky na dálku, kdy zákazníkem je osoba nepovinná k dani a poskytovatel překročil hodnotový limit 10 000 EUR u elektronicky poskytovaných služeb v daném nebo předchozím roce je místo plnění stanoveno v místě příjemce služby a poskytovatel je standardně odpovědný za odvod DPH v zemi příjemce služby. Tuto povinnost může naplnit buďto samostatnou registrací k DPH, případně využít režim jednoho správního místa (OSS). Místo plnění se řídí § 10i ZDPH.
• Pokud hodnotový limit 10 000 EUR překročen nebyl a zákazníkem elektronicky poskytované vzdělávací služby je osoba nepovinná k dani, místo plnění je stanoveno podle základního pravidla v zemi poskytovatele služby. Poskytovatel tak ve své zemi odvádí DPH. Místo plnění se řídí § 9 ZDPH.
• V případech zákazníka v postavení osoby povinné k dani se aplikuje základní pravidlo podle § 9 ZDPH, které povede ke stanovení místa plnění v zemi příjemce, kdy však za odvod DPH bude odpovědný příjemce služby (nikoliv poskytovatel). Místo plnění se řídí § 9 ZDPH.

Za osobu nepovinnou k dani je přitom považován ten, kdo nevykonává ekonomickou činnost. Zjednodušeně řečeno tedy půjde především o případy, kdy zákazníkem bude konečný spotřebitel (nejčastěji občan). Nutno však upozornit, že i právnické osoby mohou být v postavení osoby nepovinné k dani. Pro správné stanovení místa plnění je tedy nutné znát status příjemce služby, což činí v praxi řadu problémů. Již zmíněné nařízení EU č. 282/2011 v této věci poskytuje určitou „úlevu“ podle které platí, že pokud zákazník neposkytne své DIČ, může jej poskytovatel plnění považovat za osobu nepovinnou k dani. 

Vzdělávací služba (mimo elektronicky poskytované)

Druhou kategorii vzdělávacích aktivit představují takové služby, u kterých není splněna podmínka pro vznik elektronicky poskytované služby – tj. je vyžadován značný lidský zásah ze strany poskytovatele. U této kategorie se místo plnění neřídí § 10i ZDPH ale buďto § 10b ZDPH, novým (od 1. 1. 2025) § 10ba ZDPH, případně základním pravidlem podle § 9 ZDPH.

V případech fyzicky konaného vzdělávání bude místo plnění vždy stanoveno tam, kde se akce skutečně odehrává. V případech, kdy je zákazníkem osoba povinná k dani, je místo plnění stanoveno podle § 10b ZDPH, zatímco pokud je zákazníkem osoba nepovinná k dani, je místo plnění stanoveno podle § 10ba ZDPH. V obou případech je místo plnění shodně stanoveno v zemi, kde se vzdělávací akce uskuteční. Rozdíl je však v osobě, která bude daň odvádět. Je-li totiž příjemcem osoba nepovinná k dani, za odvod vždy odpovídá poskytovatel služby. Stejně tak bude na poskytovateli vypořádat se s DPH v zemi konání akce v případě příjemce, který je sice osobou povinnou k dani, avšak se sídlem mimo stát, ve kterém se vzdělávací akce koná. Pouze v případě, kdy je příjemcem služby osoba povinná k dani sídlící v jiném členském státě, ve které se vzdělávací akce koná, je za odvod DPH odpovědný právě příjemce v režimu reverse-charge.

Příklad: Česká organizace uskutečňuje na území Německa vzdělávací kurz, u kterého se předpokládá pouze osobní účast. Přihlášení účastníci jsou podnikatelé z Německa a České republiky a dále občané z Francie. Faktury německým účastníkům budou vystaveny v režimu reverse-charge, neboť místo plnění je v Německu a za odvod DPH je odpovědný příjemce služby (obdobně viz ustanovení § 108 odst. 3 písm. a) bod 1 ZDPH). Faktury účastníkům z České republiky a Francie budou vystaveny s německou daní a česká organizace bude muset zajistit odvod daně buďto skrze registraci k DPH v Německu, případně využít režim jednoho správního místa (OSS) pro EU (případě využít osvobození v režimu pro malé podniky).

V případě vzdělávací akce, která je účastníkům zpřístupněna virtuálně (online) a vyžaduje lidský zásah ze strany poskytovatele (tj. nejde o elektronicky poskytovanou službu - viz výše) existují dvě možnosti řešení. První řešení se aplikuje v případě, kdy je příjemcem služby osoba povinná k dani - v takové situaci je místo plnění stanoveno podle základního pravidla § 9 ZDPH v zemi sídla příjemce a poskytovatel služby fakturuje v reverse-charge režimu. Druhé řešení nastává v okamžiku, kdy je příjemce vzdělávací akce účastník v postavení osoby nepovinné k dani - v takovém případě je místo plnění stanoveno podle § 10ba ZDPH v místě pobytu fyzické osoby (případně sídla právnické osoby) a pro poskytovatele to znamená potřebu vypořádat se s odvodem DPH v zemi příjemce služby.

Pro úplnost lze uvést, že v případech, kdy bude mít tuzemský subjekt na základě výše uvedeného daňovou povinnost v jiném členském státě, lze využít tzv. režim pro malé podniky, který umožňuje využít osvobození od daně v zahraničí a vyhnout se tak povinnosti registrace v jiném členském státě za plátce DPH, případně vstupu do jednoho správního místo (OSS) a souvisejícímu odvodu zahraničního DPH. Obdobně to platí pro potenciální poskytovatele služeb ze zahraničí, kterým jinak vzniká povinnost odvodu DPH v ČR. Režim pro malé podniky je však spojen s řadou podmínek, jejichž podrobná analýza již přesahuje rozsah tohoto článku.
 

Tento i všechny ostatní články zveřejněné na těchto stránkách vyjadřují názor jejich autorů, nejde o právně závazné dokumenty. V případě dotazů k tomuto článku prosím kontaktujte autora.